Telata

Narozeným telatům na mléčné farmě není od prvních okamžiků dopřáno nic z jejich přirozených potřeb. Naopak novorozenci sotva stojící na svých nohách, kteří se ještě nestihli na světě ani rozkoukat, zažívají v prvních minutách nepředstavitelný stres, strach a bolest.

Kontakt s matkou, kterou by tele přirozeně následovalo asi rok, je zemědělci omezen na minuty až pár hodin po porodu. Matka ho stačí po porodu olízat, usušit a promasírovat mu krevní oběh. Teleti obvykle není dovoleno od své matky pít mateřské mléko i přesto, že její mlezivo složením odpovídá přesně jeho potřebám a je nejlepší pro jeho vitalitu a tvorbu imunity, bez které přichází na svět.

Tele zaměstnanec odtáhne mimo dosah matky z porodní haly a ta je už nucena jen skrze hrazení přihlížet k následujícím praktikám namísto péče o své dítě. V tento okamžik je záměrně zpřetrháno jejich mateřské pouto. Absence vyplavení oxytocinu sáním mléka krávě nedovoluje procítit mateřství. Zaměstnanec tele poprvé nakrmí z láhve rozmraženým mlezivem od jiné krávy. Zjistí tak, zda se tele narodilo se sacím reflexem, a má také navíc přehled o množství přijatého mléka, tudíž se nemusí obtěžovat a zdržovat čekáním, až by matka své tele nakrmila.

Dále je tele surově podle pohlaví označeno ušní známkou – žlutá barva/holka, růžová barva/býček, a sice pomocí kleští proražením obou uší tupým hrotem bez umrtvení. Tele se přitom skácí na zem.

Tele, jež se stále sotva drží na nohou a každý jeho krok je nerozhodný a rozklepaný, zemědělec buď odvede nebo ho naloží na vozík, znehybní ho přeložením nohy za krk a odveze k jeho nevlastním sourozencům k nekonečným řadám venkovních individuálních boxů a do jednoho z nich ho zavře.

Klec s boudou tzv. Individuální box je pro zvídavé a dovádivé tele vězením, do jehož hranic nechápavě naráží. Tento box by měl být podle legislativy plastový, dřevěný či plachtový s malým výběhem a podestýlkou ze slámy s celkovou plochou maximálně 2,8 m2, běžněji 2,2 m2. Výběh někdy chybí, takže tele se ani nesetká se slunečnými paprsky. Zemědělci často v rámci úspory peněz a času protizákonně do boxu umisťují rovnou dvě telata, tudíž jim už tak malý prostor k životu snižují ještě o další polovinu.
Důvodem pro umístění do boxu je zamezení fyzického kontaktu s jinými telaty, aby se vzájemně neolizovala. Z boxu do boxu však na sebe telata mají vidět. Touha hrát si s ostatními tak zůstává pouze v jejich představách. Často také mohou dohlédnout do otevřených hal na své matky, s nimiž se už nikdy nesetkají.

V boxu tele stráví první, nejdůležitější měsíce svého vývinu, týdny tesknivým bučením naříká po matce, hledá a olizuje mříže, řetízky a všechno, co mu připomíná struk vemene matky.

Dle legislativy zde může strávit maximálně osm týdnů, tato doba se však často překračuje, protože toto ustájení vyžaduje minimální péči. Nemožností chůze a hry někdy dochází atrofii šlach na nohou a tele pak není schopno stát na kopytech, ale upadá na klouby. Během této doby také podstoupí odrohování rohových pučnic elektrokauterem či chemickým leptáním.

Krávy si přirozeně vytvářejí ve svých stádech hierarchii. K tomu jim právě pomáhá tělesná stavba, včetně rohů. V kravínech, kde jsou krávy drženy v zajetí, toto uzpůsobení stáda není možné. Navíc jsou zvířata vystavena velkému stresu, jsou psychicky vypjatá a mohou se navzájem agresivně napadat, což jim působí různá zranění a pro zemědělce to přináší pouze finanční ztráty. Nabízí se tak drastické řešení, a tím je odstranění rohů. Druhým důvodem odrohování telat je čistě sobecká ochrana zemědělců. Tyto invazivní zákroky se budou provádět alespoň do té doby, než bude skot uměle vyšlechtěn na bezrohost.

Roh je jedna z adaptací kůže (škáry), můžeme ho připodobnit k nehtům či vlasům. Avšak je to přímé pokračování čelní dutiny, napojené na lebeční kost. Rohy jsou u kořene dobře prokrvené, plné nervových zakončení, tím pádem velmi citlivé orgány, pro zvíře hodně důležitá součást života.

ELEKTRICKÝ KAUTER ČI CHEMICKÉ LEPTÁNÍ

V České republice jsou kruté praktiky odrohování vykonávány dvěma způsoby. Prvním z nich je leptání kůže hydroxidem draselným. Na kůži telat, kde se objevují zárodky rohů, se nanáší pasta a chemicky se tak ničí tkáň, ze které by rohy vyrůstaly. Při nedbalé aplikaci se může stát, že pasta zteče do očí a dochází k nevratnému poškození zraku. Druhým způsobem je tzv. kauterizace, kdy se živá tkáň destruuje za vysoké teploty elektrickým či plynovým kauterem. Ten si můžeme představit jako rozžhavenou železnou tyč. Při špatném provedení hrozí až propálení lebeční kosti, která je u telat zvláště tenká.

Smutným faktem je, že u mláďat do 4 týdnů stáří není vyžadována žádná forma anestezie. Telata tak zákrok podstupují při plném vědomí, bez utlumení bolesti. Důsledkem odrohování je krvácení, špatné hojení a hnisání ran kvůli nehygienickým podmínkám, kterým jsou telata hned po výkonu vystavena. Infekce a záněty v místech odrohování jsou běžné. Výjimkou ale není ani vznik nádorů či chronická bolest. V případě odrohování starších krav je velkým rizikem otevření přídatných lebečních dutin a následný zánět dutin (sinusitida). Dalším faktorem je vytváření stresu nejen přímo u odrohovaných telat, ale i ostatní zvířata přejímají stres a zmatenost od těch, které jsou nuceny proces podstoupit.

Jediný, kdo má podle zákonů přírody nárok na kravské mateřské mléko, je přirozeně tele. Jediný, komu se jej paradoxně nedostává, je právě tele samo. Zatímco lidé nesmyslně a sobecky konzumují mléko a výrobky z něj, telata po něm lační. Bizarně tak dostávají pouhé náhražky vyrobené z odpadních produktů při výrobě másla a sýru v mlékárnách.

Mléko se teleti nedostává i přesto, že matky krávy jsou šlechtěny na tzv. dojnost - schopnost produkovat mléko v množství větším, než jsou nároky jejich mláďat. Výživa telat tak nemá nic společného s přirozeností.
Tele po odebrání matce a umístění do venkovní boudy dostává po dobu 3-5 dní mlezivo různých krav, ne však té své.

Následující týdny tele dostává pouze 2x - 3x denně mléčnou výživou. Ta je ve velkokapacitních kravínech realizována podáváním mléčné krmné směsi, složené ze sušeného odstředěného mléka z výroby másla a syrovátky z výroby sýra. Směs obsahuje také palmový a kokosový tuk, pšeničnou mouku a také dokonce vepřové sádlo!

Některé mléčné farmy krmí svá telata i netržním mlékem, tedy tím, které nelze pro jeho špatné složení, zápach a přítomnost antibiotik prodat mlékárně. Řadí se sem mlezivo, mléko starodojných a léčených krav.

Od 4. dne věku života telata také dostávají granule, tzv. starter s cílem brzkého naučení na objemné krmivo a rychlého přírůstku na váze. Ten je složený ze sóji, kukuřice a obilovin.

V roce 2020 bylo v ČR kvůli produkci kravského mateřského mléka na svět uměle přivedeno neuvěřitelných 561 296 telat. V tento rok měly mléčné farmy na svědomí 34 388 životů novorozených telat. Jejich tělíčka jsou nalézána v kafilerních boxech, pohozená za halami kravína i pod igelitovými plachtami přikrývající krmnou směs pro krávy, a to i přes tvrzení zaměstnanců, že telata jsou kravínu prioritou.

Nejkritičtějším období pro telata jsou první měsíce po narození. Jejich imunitní systém totiž ještě není zcela vyvinutý a tele je tudíž ohrožováno infekcemi. Na oslabení imunitního systému se podílí i stresující faktory, kterým je vystaveno (oddělení od matky, odrohování, značkování) navíc se imunita telete nevyvíjí kvalitně z důvodu mléčných náhražek, kterými je krmeno. Negativně také působí změna stravy a brzké přeučování na rostlinnou výživu. Velkou roli hrají i špatné hygienické podmínky, ve kterých jsou telata nucena žít.

NEJČASTĚJŠÍ DVA DRUHY ONEMOCNĚNÍ

Až 90 % novorozených telat trpí průjmy a průměrně 10 % z nich jim bohužel podlehne. Hlavními příčinami vzniku průjmů jsou nevhodná strava a infekční patogeny. Telata jsou apatická, nepřijímají potravu ani vodu a tím pádem jsou i zesláblá (často natolik, že nedokážou ani vstát). Několikadenním průjmem tele výrazně hubne, někdy až 4–7 kg za den.

Respirační syndrom je druhou nejčastější příčinou úmrtí telat, trpí jím až 80 % zvířat a 20 % umírá. Hlavní příčinou je špatná péče - strava, stres, špatná ventilace a náchylnost k prochladnutí. Trpí pak kašlem, horečkami a výtokem z nosu a to hlavně v zimních měsících.

Za úmrtí telat také stojí hrubé chyby zaměstnanců jako je řešení zácpy a plynatosti proléváním zažívacího traktu olejem či nepodání mleziva jícnovou sondou telatům, u nichž se správně nevyvinul sací reflex. Investice do individuální léčby bývá vysoká, proto telata po až několikadenním trápení vysílením umírají.

O dalším osudu telat, nucených žít o samotě za mřížemi individuálního boxu, rozhodují zemědělci na základě jejich plemene a pohlaví i přesto, že za přirozených podmínek by čas trávili se svou matkou.

BÝČCI

Býčci mléčných plemen, zejména plemene Holstein, mají nízkou schopnost k osvalení a jejich výkrm se v ČR zpravidla neuskutečňuje, protože není pro zemědělce výhodný. Malí, zmatení a zranitelní býčci jsou proto již ve věku 14-30 dní zaměstnanci vytáhnuti z boxů a často za uši a ocas dovlečeni do transportního vozu. Jím jsou tyto děti odváženy do velkokapacitních stájí, odkud jsou rozváženy do stovky až tisíce kilometrů vzdálených zemí jako Španělsko, Portugalsko, Itálie, Německo a Holandsko. Z malých dětí se tak stávají sirotci oddělení napříč zeměmi od svých matek. Tato telata jsou zde většinou zabíjena nebo vykrmována a zabíjena.

Býčci mléčného plemene České strakaté bývají v ČR intenzivně, jeden vedle druhého vykrmováni v temných, starých halách s minimem nutnosti péče. Ve věku 18-24 měsíců jsou zabíjeni na českých jatkách či exportováni k zabití do zahraničí.

MLADÉ KRÁVY

Samice skotu před porodem jsou necitlivě označované jako jalovice, ve věku telat jako jalovičky. Jejich pojmenování vychází ze slova jalové, tedy nehotové či nedokonalé, jako by jejich život snad neměl význam sám o sobě. Zemědělci na ně pohlížejí jako na budoucí výkonné výrobní jednotky svých mléčných farem, jimiž nahradí méně dojící krávy, a ty zabijí. Po 2 měsících strávených v boxu jsou „jalovičky“ kolektivně držené v odchovnách. Tento odstav je pro tele velkým stresem, který je způsobený zásadní změnou krmiva z mléčného na rostlinnou. Poté jsou převezeny do hal, kde jedna vedle druhé stojí a čekají (často ve vrstvě výkalů), až se je ve věku 13-15 měsíců zemědělci pokusí poprvé znásilnit inseminací. Pro opakovaně neúspěšné oplodnění bývají zabíjené. Ty, co otěhotní a porodí zdravé tele, zapadají do násilného koloběhu porodů, krádeží mláďat a dojení.