Ve velkochovech jsou žádoucí pouze plodní, odolní a rychle rostoucí jedinci. Základní plemena králíků splňují jen některá z kritérií, tudíž se i oni stali oběťmi genové manipulace. V intenzivních chovech jsou nejvíce zneužívaní králíci hybridního plemene s názvem Hyplus.
Tito tvorové musejí žít v těle způsobující jim bolest v mnoha ohledech; velké množství mláďat, enormně rychlé nabývání na hmotnosti, náchylnost na nemoci, vysoká citlivost na stres a změny prostředí. Šlechtěním jsou jim zároveň také zmenšovány hlavy, za účelem zvyšování „jateční výtěžnosti“. Stejně tak jako u kuřat, i u králíků zemědělci používají výraz „brojler“ tedy brojleroví králíci.
Kvůli velmi časté nemocnosti a vysoké úmrtnosti králíků jsou jim běžně podávaná antibiotika. Jedná se o velmi silná, rezervní antibiotika tzv. „poslední instance“, jež zhoršují problém antibiotické rezistence a působí tak velmi negativně na veřejné zdraví.
Králíci mají velmi citlivý orgán čichu. Jejich čenich je vybaven velkým množstvím čichových buněk, díky nimž neustále zachycují pachy v okolí. Prostředí, ve kterém jsou nuceni žít, je plné výkalů a zapáchajících plynů, což je pro zvíře s takto vyvinutým smyslem doslova mučivé. Jsou také velmi vnímaví na zvuky. Mají schopnost natáčet každé ucho jiným směrem a dokonale monitorovat prostředí. Při neočekávaném hluku se vyděsí, propadnou silnému stresu a panice. Z toho důvodu nechávají zemědělci v chovech často nepřetržitě zapnuté rádio. Drásají tak králičí sluch ve víře, že zvyknou-li si na zvuk, nenadálá rána nebo mluva pracovníků je nebude tolik děsit.
V současné době se v naší zemi nevyskytuje velké množství velkochovů s vězněnými králíky, stále však funguje přibližně 16 objektů. V České republice se chov králíků soustřeďuje spíše na vesnice, kde jsou podmínky pro život obdobně neuspokojivé a trýznivé. Zároveň jsou na našem území „pouze“ jedna jatka, kde zaměstnanci zabíjejí výhradně králíky. Společnost se jmenuje Rabbit Trhový Štěpánov a ročně zde vyhasne život více než 700 000 králíků, přičemž 30 % je z chovů v ČR a největší procento tvoří vyděšené bytosti dovezené z Polska. Králíky z prostředí velkochovů lidé zabíjejí i na jatkách, kde ve většině případů umírají ptáci. O životy na vesnicích přicházejí nejrůznějšími brutálními způsoby, přes rány do zátylku, mezi oči, či jateční nebo klasickou pistolí.
Pracovníci vytahují králíky z beden za kůži na krku a jejich hlavy přikládají na několik vteřin ke dvěma hrotům elektrického omračeče. Za jednu nohu je následně pověsí na pohyblivou porážecí linku, která dopravuje zvířata k zaměstnanci, jenž do jejich visících těl zabodává nabroušený nůž.
Králíci, jejichž životy zemědělci zkrátili na pouhé 2,5 měsíce, musejí žít ve stísněných skupinových kotcích v počtu 5–7 jednotlivců. Na metru čtverečním je tak vězněno až 17 králíků, kterým je uměle řízeno mikroklima, ve snaze zajistit maximální denní přírůstky na váze.
Být chovnou samicí představuje velice těžký a smutný úděl. Králičice je odsouzena k nepřetržité březosti a nekonečnému procesu porodů a kojení, dokud nepadne vyčerpáním.
V současné době nejsou v České republice stanoveny standardy určující minimální velikost králičích klecí. To dává jejich vykořisťovatelům možnost umisťovat je do velmi malých prostorů s cílem dosáhnout co největší možné koncentrace zvířat. Králíci jsou nuceni trávit svůj život uvnitř zcela holých drátěných klecí, někdy i v několika patrech nad sebou.