Kuřata, konzumovaná lidmi, jsou 35 dní stará mláďata v nepřirozeně obrovském těle. V souvislosti s nimi se často používá slovo „brojler“, což je označení pro jedince, jehož růst svaloviny je enormně rychlý, ale kostra a vnitřní orgány zůstávají stejné, jako u mláďat. Lidé tato zvířata vyšlechtili k vysokým denním přírůstkům, a to zcela na úkor jejich zdraví.
Haly, v nichž kuřata musejí trávit svůj strastiplný život, jsou dlouhé, často bezokenní budovy, ve kterých zemědělci kontrolují každý aspekt prostředí proto, aby kuřata rostla rychleji a zároveň spotřebovala co nejméně krmiva. Uvnitř jedné haly, kde není nic víc, než napáječky a krmný žlab, může být namačkáno 10 až 80 tisíc ptáků.
Nejvíce zneužívaným druhem kuřete je plemeno, které šlechtitelé označili jako Ross 308. Je to mládě, mající robustní tělo a velký objem prsní svaloviny.
Ročně zabijí pracovníci jatek na území České republiky přes 107 milionů měsíčních mláďat. Oškubaná těla se pak prodají tisícům rodin, které okusují jejich kosti, aniž by je alespoň na okamžik napadlo, že jedí těla nedávno živých tvorů.
V budově jatek jsou ptáci surově vytaženi z přepravních beden a navěšeni za nohy hlavou dolů na pohyblivou porážecí linku. Panická zvířata se zmítají v marné snaze uniknout ze stresující situace. Jejich končetiny jsou navíc často zraněné vinou prostředí, v němž museli žít, či ze surového zacházení při odchytu. Vis za nohy je pro ně tedy nejen extrémně nepříjemný, ale i velmi bolestivý. Brojlerová kuřata, kachny, husy i krůty navíc táhne k zemi jejich nepřirozeně těžké tělo. Dopravník se zvířaty nekompromisně putuje k nádobě s elektrizovanou vodou, která má způsobit ztrátu vědomí.
Kuřata do haly na výkrm odvážejí pracovníci již v den narození. Projdou tzv. „počítačkou kuřat“, což je stroj, který jich v počtu sto jednotlivců nahází do jedné plastové přepravky. Tyto přepravky pak v několika patrech pracovníci navozí do nákladních vozů a řidiči se s nimi vydají na cestu. Přeprava představuje pro kuřata obrovský stres. Během jízdy nemají k dispozici krmivo ani vodu, zrychlováním a bržděním padají v přepravkách ze strany na stranu, zneklidňují je vibrace vozidla i okolní hluk. Podle předpisů Evropské unie je mohou řidiči přepravovat celých 24 hodin a nemusejí jim krmivo ani vodu poskytnout.
Život vykrmovaných kuřat začíná v líhních. Tam se rodí osamocená kuřátka po dobu 21 dní. Poslední den před vylíhnutím začíná kuře ve vejci ustrašeně pípat a čeká na uklidňující hluboké kvokání své matky. Malá ptáčata jsou na nich závislá v mnoha ohledech, v líhních ale přicházejí na svět v několikapatrových přepravkách uvnitř inkubačního stroje společně s desítkami dalších kuřat volajících marně po své mateřské ochránkyni.
Do rodičovského hejna, které bude plodit další geneticky mrzačená zvířata, zařazují pracovníci jen ty nejsilnější, kteří dokáží přežít více jak rok v hale. Slepice a kohouti se odchovávají odděleně, kvůli rozdílnému druhu krmení. Po pěti týdnech v odchovných halách dosahují kuřata pohlavní dospělosti a zemědělci je přemisťují do společných snáškových hal. Kohouty, které mají v plánu zařadit do enormně početného hejna zemědělci individuálně převáží a vyřadí ty, kteří jsou moc malí nebo naopak velcí. Vyčleňují také ty, kteří mají jakékoliv anomálie těla, nerovné prsty či končetiny.