Krůty a krocani jsou druzí největší ptáci, jimž lidé vzali svobodu. Ve volné přírodě jsou zvyklí chodit za potravou až 8 km denně, pohybují se letem a v případě nebezpečí se schovávají ve vysokých korunách stromů. Jejich vyšlechtěné podoby se v průmyslových halách mohou pohnout sotva o pár kroků a schopnosti vzlétnout je zbavila jejich těžká těla. Jejich „užitkové“ vlastnosti mají negativní dopad na jejich zdraví a činí z krůt nejnáchylnější zvířata na nemoci, zlomeniny a vady chůze, jež jsou způsobeny vlivem rychlého růstu.
Za účelem intenzivního zemědělství lidé pomocí genetické manipulace vytvořili tři nepřirozené typy krůt, které rozdělili podle váhy na brojlerové krůty malé, střední a těžké. U nás jsou v chovech drženy pouze ty těžké, které představují nejrizikovější druh z hlediska jakéhokoliv onemocnění. Nejčastěji se jedná o krůty s bílým peřím, jelikož po oškubání nemají pigmentové skvrny na kůži, což je vyžadováno konzumenty.
V současné době se v České republice rozmnožovací chovy, odchovy ani líhně s krůťaty ve velkokapacitních prostorech nevyskytují. Poslední rozmnožovací chovy a odchovné haly ukončily svou činnost v roce 2014 a líhně ještě dříve, v roce 2008. Na našem území tedy najdeme „pouze“ výkrmové haly krůt a krocanů. To znamená, že do českých budov musí ročně absolvovat dlouhou cestu přes milion jednodenních ptáčat ze vzdálených států.
Vzhledem k tomu, kolik krůty a krocani váží, si nelze představovat, že odchyt před převozem na jatka probíhá něžným způsobem. Tuto činnost může vykonávat kdokoliv, kdo se o odchytávání zvířat dozví prostřednictvím inzerátů. To znamená, že člověk, který nemá ani nejmenší zkušenosti se zvířaty, s nimi může při nakládání manipulovat.
V budově jatek jsou ptáci surově vytaženi z přepravních beden a navěšeni za nohy hlavou dolů na pohyblivou porážecí linku. Panická zvířata se zmítají v marné snaze uniknout ze stresující situace. Jejich končetiny jsou navíc často zraněné vinou prostředí, v němž museli žít, či ze surového zacházení při odchytu.
Životní prostor krůt a krocanů tvoří dlouhé haly s řadou napáječek a krmítek, přičemž podlaha je pokryta neměněnou podestýlkou. Ptáci jsou většinou drženi zvlášť podle pohlaví, výjimečně je ale zemědělci umisťují do mučivého prostředí i smíšeně. V takovém případě krůty z hal odchytávají a odváží na jatka dříve, zatímco krocany nechávají, aby po dobu dalších dvou týdnů přibírali na váze.
Krůťata se líhnou bez přítomnosti svých matek po dobu zhruba 28 dní. Čerstvě narozená ptáčata čekají přesuny a surová manipulace. Pohybují se na jezdícím páse, lidské ruce je přebírají a vyhazují mláďata, která se narodila hendikepovaná či jen s drobnou vizuální vadou.
Vzhledem k váze, kterou musí krocan dosahovat, zavedli zemědělci výhradně umělou inseminaci namísto přirozeného páření. Zvířata mají velké problémy se slabostí nohou, kvůli čemuž docházelo u krůt k četnějším zlomeninám vlivem tíhy krocanů. Samce a samice tedy pracovníci umisťují do hal zvlášť.