Strategické umístění výběhů tak, aby byla zvířata lidem co nejvíce na očích je pochopitelně záměrné. Vystavování lidskému zraku je však pro většinu zvířat velmi stresující. V kombinaci s dalšími faktory, jimiž jsou nemožnost uspokojit své přirozené touhy, nedostatek podnětů a sociální izolace leckdy vyústí v psychické poruchy.
Tento jev je tak běžný, že má svůj vlastní terminologický název – Zoochóza. U deprimovaných zvířat je možné pozorovat stereotypní chování, které se projevuje například kymácením se, pochodováním sem a tam (častý jev zejména u šelem ve vnitřních výbězích), kroužením dokola, nadměrným umýváním se, kroucením krkem, sebepoškozováním, olizováním mříží a konzumací vlastních výkalů. Zoologické zahrady po celém světě se s tímto nežádoucím jevem vypořádávají podáváním antidepresiv. Vědkyně a spisovatelka Laurel Braitman, která se této problematice věnuje, prohlásila, že se nesetkala s žádnou ZOO, v níž by nebyla používána psychofarmaka. Jejich využití potvrzují i české zoologické zahrady. Kromě sedativ, přiznala brněnská zoo i aplikaci antipsychotik (léčiva určena především k dlouhodobé terapii psychóz), a to nejen během transportu zvířat, adaptaci ale i při poruchách chování.