Chovní jedinci

Odchovem housat se označuje období od narození do věku sedmi až osmi měsíců, během nichž zvířata pohlavně dospívají. Pracovníci líhní posílají do odchovu v bednách pouze zdravá silná housata, ostatní přicházejí na místě o život.

Po náročném transportu jsou housata nelítostně vysypána z přepravek na betonovou podlahu pokrytou stelivem či na holé rošty. Odchov na roštech je pro zemědělce výhodnější, jelikož ušetří čas a peníze za nastýlání steliva.

Ve věku jednoho měsíce jsou husy rozděleny podle pohlaví a dále vyrůstají odděleně. V tomto období jsou zvířata zároveň přemístěna či převezena do tzv. studených odchoven, což jsou haly, ve kterých již zemědělci neřídí umělé mikroklima. Některé budovy bývají napojené na venkovní výběhy, v nichž se výjimečně mohou objevovat i vodní plochy.

ZNAČENÍ HOUSAT

 Chovní jedinci, tedy ti, kterým budou zemědělci odebírat oplozená vejce, jsou v líhních rozdělení podle pohlaví a označeni. Pracovníci k tomu využívají dva způsoby. Prvním je umístění hliníkového kroužku do křídel. Během tohoto procesu jsou vyděšená mláďata lapána za nohy a na jejich zmítající se křídla umisťují pracovníci kovové plíšky s rokem narození. Touha označit si své oběti s sebou nese následky spojené s poraněním křídel či jiných částí těla. Kovové plíšky nejsou navíc vždy účinné, jelikož husám samy od sebe upadávají.

Druhá metoda, která doprovází zohyzďování křídel je mnohem brutálnější. Jedná se o stříhání prstů. Aby si zemědělci pojistili, že správně určí rok narození zvířete i v případě, že o kovový plíšek přijde, stříhají jim každý rok jiný článek prstů, který už nikdy nedoroste. Tuto drastickou metodu provádějí pracovníci líhní pár chvil po narození ptáčete. Housata křičí bolestí a rána po chybějícím prstu ihned po zákroku značně krvácí.

ROZMNOŽOVACÍ CHOV

Jakmile husy dosáhnou pohlavní dospělosti, začínají zemědělci sestavovat chovaná hejna. Jelikož je pro jejich účely zapotřebí více samic, jsou houseři buď vykrmováni a zabíjeni, nebo jsou prodáni drobnochovatelům. Ti je po určitém období ale také zabíjí, a to ve většině případů brutálním odnětím hlavy.

Husy jsou zvyklé žít v pevných párech po celý svůj život. Tvorba pohlavně nevyrovnaných skupin, které zemědělci vytvářejí, je pro ně velmi nepřirozená a nepříjemná. Ekonomické záměry velkochovů, ale i drobnochovů jsou však prvořadé, tudíž musejí žít v hejnu v poměru zhruba jeden houser na šest hus.

Proces řízeného zneužívání hus pro produkci násadových vajec je odlišný než u ostatních ptáků. Husy jsou ponechávány na živu tři až čtyři roky, což je poměrně dlouhá doba, nikoliv však příjemná. Dospělá zvířata jsou ve většině případů v halách v kombinaci s venkovními výběhy. Jejich omezený prostor se ale velmi rychle znečistí výkaly a dochází ke kontaminaci půdy. Pracovníci to řeší zasypáváním výběhů průmyslovými chemikáliemi.

Občas se ve výběhu hus objevuje vodní plocha, která má motivovat zvířata ke zvýšení jejich reprodukce. Jejich těla jsou navíc tak těžká, že je to vlastně téměř jediný způsob, jak jsou aktu schopni. Vodní nádrže však nebývají moc velké. Těsný prostor v kombinaci s velkým množstvím zvířat s sebou přináší vysoké riziko infekce kvůli přítomnosti bakterií. Infikace vody výkaly je problematická zejména v letních měsících. V tomto období přidávají zemědělci zvířatům do krmiva antibiotika či probiotika.

Podškub je velmi brutální, zároveň však legální praktika trhání peří z živých hus. Zákonem je zakázáno škubat ze zvířat pouze peří prachové, ve škubání jakéhokoliv jiného peří legislativa nevidí žádný problém. Stejně ohavné je zjištění důvodu, proč zemědělci něco takového vůbec dělají. Jejich motivací není opět nic jiného než zisk. Husy totiž mají během roku dva snáškové cykly, jeden jarní a druhý podzimní. Ten podzimní je pro chovatele nežádoucí. O housata vylíhnutá v zimě není zájem a halový chov dospělých hus se v České republice téměř vůbec neobjevuje. Odběratelé si odkupují nové oběti pouze v létě kvůli jednodušší a levnější péči. Zemědělci tedy zvířatům záměrně způsobují tak silné trauma, aby narušili jejich přirozený cyklus a husy tak „zapomněly“ na přirozený biologický proces. Podškubávání peří za plného vědomí a následné bolesti spojené s psychickým otřesem představují pro husy opravdu silný zážitek.

Zemědělci ručně škubou peří z těl hus poprvé zhruba ve dvou měsících jejich života. Chytají zděšená zvířata jedno po druhém a vytrhávají jim opeření z oblasti prsou a boků. Husy se brání, zmítají se a snaží se uniknout. Jejich kůže je zarudlá, potrhaná, při surové manipulaci mohou mít i zlomená či vykloubená křídla, což má za následek změny držení těla. Sami pracovníci přiznávají, že je tento proces pro husy velmi traumatizující a že trvá dlouho, než se z hrozivých zážitků vzpamatují. Do vody jim proto následně přidávají vitamíny a upravují stravu, aby se urychlilo jejich zotavení.

Nejen velkochovatelé, ale i malochovatelé vytrhávají zvířatům peří za živa. Ti podškubávají husy ještě častěji.