Krávy zneužívané kvůli mléku

Mlékárenský průmysl je založen na opakovaném umělém oplodňování, na odebírání telat několik minut či hodin po porodu, na neuspokojování mateřských pudů a také na neustálém a bolestivém dojení, jež vede k rychlému vysílení a následnému zkolabování celého organismu krávy. To vše se děje pouze za účelem zisku bez ohledu na etickou stránku, a to i přesto, že lidé vůbec mléko jiného živočišného druhu ke svému životu nepotřebují.

 Ve slovníku zemědělského podniku je dospělá kráva produkující velké množství mléka (což je zapříčiněno jejím dlouholetým šlechtěním), nazývána dojnicí. V normálním pojetí je to však matka, která by se jako ostatní matky ze třídy savců starala o své mládě a krmila ho mateřským mlékem po dobu asi jednoho roku.

STÁLE MÉNĚ PŘIROZENÉ ZVÍŘECÍ DRUHY

Narozeným telatům na mléčné farmě není od prvních okamžiků dopřáno nic z jejich přirozených potřeb. Naopak novorozenci sotva stojící na svých nohách, kteří se ještě nestihli na světě ani rozkoukat, zažívají v prvních minutách nepředstavitelný stres, strach a bolest.

Kontakt s matkou, kterou by tele přirozeně následovalo asi rok, je zemědělci omezen na minuty až pár hodin po porodu. Matka ho stačí po porodu olízat, usušit a promasírovat mu krevní oběh. Teleti obvykle není dovoleno od své matky pít mateřské mléko i přesto, že její mlezivo složením odpovídá přesně jeho potřebám a je nejlepší pro jeho vitalitu a tvorbu imunity, bez které přichází na svět.

Tele zaměstnanec odtáhne mimo dosah matky z porodní haly a ta je už nucena jen skrze hrazení přihlížet k následujícím praktikám namísto péče o své dítě. V tento okamžik je záměrně zpřetrháno jejich mateřské pouto. Absence vyplavení oxytocinu sáním mléka krávě nedovoluje procítit mateřství. Zaměstnanec tele poprvé nakrmí z láhve rozmraženým mlezivem od jiné krávy. Zjistí tak, zda se tele narodilo se sacím reflexem, a má také navíc přehled o množství přijatého mléka, tudíž se nemusí obtěžovat a zdržovat čekáním, až by matka své tele nakrmila.

Dále je tele surově podle pohlaví označeno ušní známkou – žlutá barva/holka, růžová barva/býček, a sice pomocí kleští proražením obou uší tupým hrotem bez umrtvení. Tele se přitom skácí na zem.

Tele, jež se stále sotva drží na nohou a každý jeho krok je nerozhodný a rozklepaný, zemědělec buď odvede nebo ho naloží na vozík, znehybní ho přeložením nohy za krk a odveze k jeho nevlastním sourozencům k nekonečným řadám venkovních individuálních boxů a do jednoho z nich ho zavře.

Reklamy a obaly mléčných produktů prezentují krávy na zelených pastvin, které je činí šťastnými a spokojenými. Reálný obrázek míst, kde jsou krávy skutečně nucené žít, je tvořen ponurou, nudnou a frustrující atmosférou.

Život krávy zneužívané pro mléko se absolutně vzdaluje přirozenému prostředí. V přírodě by krávy žily ve stádech s přirozeným zastoupením býků a telat, a to s jasně nastolenou hierarchií. Ve velkokapacitních kravínech jsou krávy nucené tvořit stádo skýtající až sto jedinců. Na průměrně 550kg zvíře připadá plocha o velikosti trýznivých 12 m2.

Krávy stráví celý svůj život v tzv. produkční hale. Pastva na denním světle jim je odepřena. Hala je rozdělená na krmiště, hnojné chodby a lehárny s boxy oddělenými hrazením. Ačkoliv krávy bývají podestýlané slámou či kejdovým separátem, často musí ležet ve svých vlastních výkalech, které jim v kontaktu se struky vemene způsobují zánět (mastitidu). Neustálý kontakt paznehtů s mrvou krávám způsobuje vznik hnisajících vředů. I přes zootechnickou úpravu dochází k jejich zranění, krvácení a kulhání.

Důvod pro otrocké celoživotní ustájení je podle zemědělců čistě ekonomický. Menší množství pohybu, kterým by byla přirozená migrace po pastvině, snižuje kalorický výdej krávy a tím zvyšuje množství mléka. Hala je pro krávy nudné, na podněty chudé, často také tmavé a zapáchající místo, kde se nemohou přirozeně projevovat. To vede k frustraci, jejíž projevem je stereotypní chování, jako je cucání mléka od jiných dospělých krav, olizování železných zábran a zdí, žvýkání naprázdno nebo nekonečné hraní si s jazykem. Roštová podlaha s vrstvou trusu je pro krávy příliš kluzká, proto mohou často uklouznout a ublížit si (zlomeniny nohou, pánve).

Jediným rozptýlením v životě těchto krav je krmení, prováděné 2x denně. Pro vysokou produkci mléka dostávají energeticky bohatou kukuřičnou siláž. Na pastvě by se přirozeně podle své potřeby pásly sezónní skladbou louky. 2-3x denně jsou také krávy z hal společnou chodbou hnány do dojíren. To provádí zaměstnanci kravínů za doprovodu sprostých pokřiků a za použití úderů tyčemi. Ti si leckdy na zvířatech vybíjí vztek, zejména na těch, která se odmítá pohybovat nebo jsou pomalá.

Kráva je schopná produkce mléka až poté, kdy dojde k tzv. otelení, což znamená, že už porodila tele. Bez narození telete by nikdy mléko neprodukovala, stejně tak jako žádná jiná matka včetně matky lidské.

K početí obvykle nedochází pohlavním stykem s býkem. Oplodnění provádí zemědělci uměle v době říje (ta se projevuje reflexem nehybnosti a skákáním na ostatní krávy), a to tzv. inseminací. Semeno pochází od plemenného býka, který je celý život uvězněn v inseminační stanici, bez možnosti vyjít ven na čerstvý vzduch. Získání spermatu předchází omývání předkožky samce a jeho vzrušení pomocí atrapy nebo jiného býka (pohlavní reflexy nejsou vázány jen na opačné pohlaví). Pracovník provádí vydražďování a čeká, až budou z pyje odkapávat výměšky z pohlavních žláz. Při skoku býka na atrapu uchopí zaměstnanec předkožku, odkloní ji a vsune do uměle vodou vyhřáté vagíny. Tento proces se opakuje ještě jednou.

​Samotnou inseminaci krávy provádí zemědělec strčením celé paže do jejího řitního otvoru, z nějž odstraňuje „nadbytečnou“ tráveninu, aby si uvolnil prostor k vyšetření pohlavních orgánů a masáži dělohy. Do pochvy zavede pipetu se semenem, nasune ji na děložní krček a uvolní. Krávě jsou zvrácené praktiky nepříjemné a samice zažívající je poprvé, bývají zemědělci často kvůli vzdoru přivázány. Celý tento proces se z hlediska bolesti, nepoužití anestezie a žádné chuti se rozmnožovat, může označit jako znásilnění (z anglického slova „rape rack“ je to jednoznačné).

​Pokud kráva opakovaně neotěhotní, stává se i přes svůj mladý věk pro zemědělce nepotřebnou. Je vyřazena z chovu (až 22 % všech vyřazených krav je právě kvůli poruchám plodnosti) a prodána na jatka. Toto je úskalí mléčného průmyslu, které i vegetariánům uniká.

Proces dojení je ve společenském pojetí chápán jako zisk mléka určeného k prodeji lidem. Z morálního hlediska je však dojení krádeží mateřského mléka mláďatům. Krádeží je dojení i přesto, že mléčná plemena jsou šlechtěna na tzv. dojnost, což je schopnost samice produkovat mléko v množství větším, než jsou nároky jejích mláďat. Samotné mládě je však i přesto na mléku kvůli lidem tratné, protože je krmeno buď převážně sušenou náhražkou složenou z odpadních produktů mlékáren, nebo netržním mlékem (od starých či léčených krav).

Na život matky krávy, necitlivě označované jako dojnice, zemědělci sobecky pohlíží v grafickém vyjádření závislosti množství nadojeného mléka v čase, tedy pozorovaných intervalech po dobu jednoho roku – tzv. laktační křivka. Ta rozděluje jeden rok života zneužívané krávy na intervaly, a sice laktaci a stání na sucho.

Laktace krávy začíná porodem telátka, pro něhož přirozeně mléko vzniká, a je zemědělci stanovená na 305 dní. Po pěti dnech od porodu, kdy se krávě tvoří již zralé mléko (nikoliv mlezivo), je dojená. V rozmezí 42-90 dní od porodu je opět uměle oplodněná. Znamená to, že kráva je dojená a zároveň těhotná. Spojení těchto dvou náročných procesů vyčerpává organismus krávy i přes energeticky bohatou stravu. Na vrcholu laktace kráva tvoří 30-50 kg mléka za den, starší krávy až přes 80 kg mléka. Po dobu jedné takové laktace kráva plemena Holstein byla nucena vyprodukovat v roce 2020 průměrně 10 226 kg mléka.

Laktace je zemědělci ukončena tzv. zaprahnutím ve chvíli, kdy denní nádoj klesne asi pod 10 kg, a to vysazením dojení spolu s aplikací antibiotik do struku vemene. První 4 dny poté krávy trpí otokem vemene, ve kterém je vyšší tlak, než je tlak krve. Kráva tak dostane pouhých 60 dní na odpočinek, poté opět porodí tele a rok nastoleného zneužívání se tak opakuje.

Proces samotné krádeže mléka se odehrává 2-3x denně na dojírně. Krávy jsou sem často hnány před zraky svých navždy oddělených dětí. Zaměstnanci nejprve osahají již tak ponížené krávě struky vemene pro uvolnění hormonu oxytocinu, jež spouští uvolňování mléka. Poté jí na struky nasadí sací zařízení, které jí pod tlakem odebírá mléko určené k prodeji mlékárně.

Matka kráva je vzhledem ke své přirozené délce života asi 20 let nejdéle zneužívaným zvířetem. Za zdmi kravínu jsou tak krávy zotročovány několik let a každý rok jejich života je založený na inseminaci, porodu a dojení. Zemědělci její stav a množství odebraného mléka v čase pozorují z dat v digitálním obojku a na základě nich také sobecky rozhodují o jejím dalším osudu, zda ji zavraždí nebo budou dále zneužívat.

Délka života krav je v očích zemědělců vyčíslena termínem hodného stroje, nikoliv živé bytosti, a sice „produkčním využitím dojnic“, které obvykle činí asi 3,5 laktací, tedy ± 1050 dní. Znamená to, že krávy jsou vyřazované nejčastěji v přibližně 5 letech života, a to z důvodů poklesu produkce mléka, neschopnosti otěhotnět, opakovaného onemocnění vemene z důvodu dojení a špatné hygieny. Tyto krávy jsou naložené do transportu a zabité na jatkách i přesto, že jsou vyléčitelné. Prakticky zdravá zvířata jsou tak zavražděná pouze z finančních důvodů.

SYNDROM ULEHNUTÍ

Ne každá kráva však opouští kravín živá. Šlechtění na vysoký obsah mléka a intenzivní míra vykořisťování krávám způsobuje mnohé problémy – nejčastěji syndrom ulehnutí. Tyto matky jsou surově odtáhnuty mimo halu kravínu, kde se čeká, co s nimi bude.

Jedním z důvodu ulehnutí je stav tzv. negativní energetické bilance, jež vzniká nejčastěji po porodu. Krávy nejsou schopné přijmout dostatek krmiva pro pokrytí vysokých energetických požadavků způsobené obrovskou laktací, na kterou byly vyšlechtěné. Veškerá energie ze stravy i tělesných rezerv jde do mléka, krávy hubnou a chřadnou – trpí následně ketózou, steatózou jater vedoucí až k úmrtí.

PORODNÍ PARÉZA 

Po porodu často krávy trpí porodní parézou – z důvodu obrovské laktace ztrácí vápník z těla, kráva ulehá, není schopná vstát, postupně ztrácí citlivost, vědomí, klesá ji teplota a někdy i umírá.

ZLOMENINA PÁNVE

Následkem porodu někdy bývá i zlomenina pánve, zejména v případě křížení masných a mléčných plemen krav, kdy se v těle krávy vyvíjí neúměrně velký plod. Se zlomeninami si kravíny obvykle nedělají starosti a odsoudí zvířata na smrt.

I přes neschopnost krav chodit bývají protizákonně hákem za nohu navijákem naloženy do transportu a zabity na jatkách se slovy, že k ulehnutí došlo až v transportním voze.

Hodnotu života krávy zneužívané pro její mateřské mléko zemědělci stanovují na základě jeho množství a kvality. Tomu předchází schopnost otěhotnět a přivést na svět životaschopné tele. Jedním ze základních opatření, které zemědělci provádějí za účelem maximalizace zisku, je tzv. kontrola užitkovosti. Pokud kráva z nějakého důvodu nesplňuje stanovená kritéria, je vyřazena a poslána na jatka, aby byla zpeněžena alespoň pro svou svalovinu.

Vyřazení krávy ze stáda (tzv. brakace) může mít zootechnické nebo zdravotní důvody. Mezi zootechnické důvody patří především nízká užitkovost a vysoký věk. V roce 2019 byly zootechnické důvody příčinou vyřazení cca 25 % krav. Zbývajících cca 75 % krav je vyřazeno ze zdravotních důvodů. Hlavní zdravotní důvody jsou onemocnění vemene, končetin, dislokace slezu, bachorové disfunkce, těžké porody a poporodí (to je důsledek šlechtění, což vede k vyšší náchylnosti krav k těžkým porodům a poporodím). Většina zdravotních důvodů je spojena se špatnými hygienickými podmínkami, které v kravínech všeobecně panují. Ve spojení se sníženou obranyschopností organismu danou špatnými podmínkami (zvířata trpí stresem) to vede k výrazným nárůstům zdravotních problémů. Dalším zdravotním důvodem pro vyřazení jsou poruchy plodnosti. V roce 2019 se v ČR podílely skoro 20 %.