Chov a konzumace ryb je v České republice spojena především s krutou tradicí vánočních kaprů zabíjených v ulicích. Každoročně se vyloví a zabije více než 18 tisíc tun těchto nevinných zvířat, což tvoří 85 % z celkového počtu zabitých ryb u nás.

Odhadnout, kolik životů zahrnuje takové množství váhy, je těžké, a žádná ze statistik to neuvádí. Budeme-li počítat zhruba se dvěma kilogramy na rybu, jednalo by se o šest milionů vyhaslých životů.

Společně s Polskem se naše republika staví na piedestal největších zneuživatelů kaprů na území celé Evropské unie. Většina z nich je prodána do obchodů či přímo zákazníkům, na jatkách umírá zhruba 15 % těchto ryb.

CESTA VÁNOČNÍHO KAPRA

V podzimních měsících začínají výlovy rybníků, ale vodní nádrže jsou pomalu vypouštěny již několik dní předem. Rybám tak ubývá životní prostor, na němž se mohou pohybovat. Shlukují se v nejhlubších místech, což vede k nepříjemnému pocitu stísněnosti, který bude eskalovat s každou další manipulací. Zvířata ulovená do velkých sítí jsou sunuta po dlouhé vaně s otvory, jimiž propadávají malé, nechtěné ryby. Kruhové nádoby na březích se plní nešetrně vysypanými rybami, které pak rybáři odváží do betonových nádrží bez jakékoliv vegetace, zvané sádky. Zvířata, jež propadla sítěmi nebo nebyla zachycena vůbec, umírají v bahně vypuštěného rybníka.

Do předvánočního času zbývá po výlovu několik měsíců. Ryby je budou muset trávit ve stísněných prostorách sádek, a to bez jakékoliv potravy. Krmivo je jim odepíráno poslední dva měsíce před přesunem do pouličních kádí, což rybáři zdůvodňují „lepší kvalitou rybí svaloviny“. Kapři sice v tomto období přirozeně přecházejí do zimního spánku, prostředí sádek jim to však neumožňuje. Několik měsíců tedy tráví hladoví na velmi omezeném prostoru ve společnosti stovek dalších, stejně frustrovaných ryb.

Těsně před Štědrým dnem jsou opětovně vyloveny a odvezeny do pouličních kádí tuzemských trhů. Způsoby přechovávání v kádích jsou nemilosrdné. Životní prostor je velmi malý, ryby se mohou stěží hýbat ‒ při tak vysoké koncentraci zvířat se voda navíc stává velice chudou na kyslík. Rybáři i prodejci se zvířaty zacházejí velmi hrubě. Kaprům, jejichž ploutve se často zapříčí v oku podběráku, způsobují zranění při jejich bezohledném vyjímání. Prodejci ryby stresují a ubližují jim při hledání „vhodného“ jedince na přání zákazníka. Někteří prodejci dokonce kapry z pohodlnosti vytahují z vody za žábry, což je i podle zákona nelegální a bolestivou praktikou. Kapr bez vody se dusí stejně jako člověk bez přísunu vzduchu. Utrpení tohoto typu prožívají ryby nejen během manipulace při prodeji, ale i během výlovu, nakládky a vykládky. Potřeba kyslíku je stejná jako u lidí a v případě jeho nedostatku zoufale bojují o každý nádech.

Všechny předchozí stresující zážitky vedou k momentu, kdy se jejich krví zbarví buď zástěry stánkových prodejců, nebo kuchyňské linky, pokud je kapr zabit v některé z domácností. Stále ještě přetrvává zvyk umisťování koupených kaprů do napuštěné vany, coby předporážkového prostoru. Do doby, než se bude jeho tělo mrskat pod ránami palicí, chodí si s ním děti hrát jako s hračkou na koupání.

Někteří lidé ve snaze udělat dobrý skutek zakoupí od vykořisťovatelů živého kapra a vypustí ho do řeky či rybníka. Když pomineme fakt, že tímto činem finanční podporují podnikání, jež bohatne na utrpení druhých, a zaměříme se na kapří život, může se tato volba zdát novou nadějí. Bohužel tomu tak není. Po všem, co zažili, jsou kapři oslabení, hladoví, často zranění, nemocní, a tudíž neschopní přežít v přirozeném prostředí. Jejich umírání by bylo pomalé a bolestivé. Jediným východiskem, jak zabránit trýznění zvířat, je nepřispívat tomuto průmyslu žádnou částkou a hlasitě proti němu vystupovat.