Objektem zneužívání při chovu skotu pro svalovinu jsou speciálně vyšlechtěná telata. Jejich těla jsou deformována tak, aby co nejvíce přibírala na váze, a přitom se minimalizoval tuk ve svalovině (nejedná o „mléčné“ býčky). Po dosažení určitého věku jsou telata buď prodána k následnému vykrmení do jiného zemědělského zařízení (často do ciziny) či rovnou zabita.

Zemědělci mimo to prosperují také z prodeje chovných či plemenných zvířat (především plemenných býků). 

Objektem zneužívání při chovu skotu pro svalovinu jsou speciálně vyšlechtěná telata. Jejich těla jsou deformována tak, aby co nejvíce přibírala na váze, a přitom se minimalizoval tuk ve svalovině (nejedná o „mléčné“ býčky). Po dosažení určitého věku jsou telata buď prodána k následnému vykrmení do jiného zemědělského zařízení (často do ciziny) či rovnou zabita. Zemědělci mimo to prosperují také z prodeje chovných či plemenných zvířat (především plemenných býků).

ZPŮSOBY VYKRMOVÁNÍ

Zemědělci praktikují dva způsoby, jak vykrmit mláďata do hmotnosti, jež společnost určila jako ideální pro zabití. Jedním ze způsobů je intenzivní vykrmování, kdy je skot celoročně držen uvnitř zapáchajících infekčních velkovýkrmen. Telata v nich zůstávají obvykle celý život bez možnosti pobytu na pastvě.

Druhým způsobem je vykrmování jedinců prostřednictvím volné pastvy na loukách ohrazených elektrickým ohradníkem. Zemědělci nechávají zvířata od května do října ve venkovních prostorech, poté je nahánějí do zimovišť. Budova zimoviště bývá rozdělena do několika oddílů podle věku a stavu zvířete. Její součástí je i fixační klec, v níž jsou krávy váženy a násilně oplodňovány. Halu tvoří betonová podlaha pokryta půl metru hlubokou podestýlkou, jež zemědělci nevyvážejí až do konce zimního období.  V České republice bylo v této souvislosti evidováno několik případů absolutní lhostejnosti vůči zneužívaným zvířatům, a to zejména u malochovatelů, u nichž lidé často chybně předpokládají lepší vztah ke zvířatům. Byly odhaleny případy, kdy se krávy brodily v půl metru hnoje, který telatům dosahoval dokonce až po břicho. Koncentrace odpadních plynů byla neúnosná, zvířata si nemohla lehnout, a dokonce byla ve vrstvě hnoje nalezená i mumifikovaná telata.  Zemědělci leckdy nedodržují ani zákaz uvazování telat na řetěz. Jsou známé případy, kdy byla mláďata uvázána tak nakrátko, že nemohla ani složit hlavu, aby si odpočinula.     

Extenzivně vykrmovaná mláďata mají menší denní přírůstky hmotnosti, avšak i tak jejich váha každý den vzroste přibližně o 1,3 kg. Dobu výkrmu určují zemědělci. Nejmladší telata jsou zabíjena už ve čtyřech měsících života, jejich části těl jsou poté prodávány pod označením „telecí“. Býci a krávy vykrmované 18–24 měsíců dostanou v řeznictví název „hovězí“, stejně tak i krávy vyřazené z procesu odebírání mléka nebo krávy zneužívané k rození telat pro svalovinu.

REPRODUKCE

Metody, kterými zemědělci řídí reprodukci skotu, jsou dvojí, a sice inseminace (viz zde) či připuštění plemenného býka k samicím. Umělé zavádění spermatu do vagíny krávy většinou provádějí zemědělci zneužívající menší stáda o počtu přibližně 10–15 krav s absencí plemenného býka. Ti bývají drženi sami v inseminačních stanicích, nebo jsou společně s vykrmovanými býky. Český svaz chovatelů „masného“ skotu na ně vede katalog, dokonce pořádá i aukce s živými samci, kde jsou předváděni před publikem na tyči připevněné ke kroužku v nozdrách. Ve stádech s vyšším počtem zvířat nechávají zemědělci býka přirozeně oplodnit skupinu 30–35 krav. Pohlavně dospělým se samec stává v jednom roce života, ke stádu samic je připuštěn po 14. měsíci věku. Období, v němž budou krávy rodit, závisí na rozhodnutí zemědělce. Zpravidla to však bývá v zimě, jelikož jsou matky uvnitř hal a pracovníci jejich kontrolou nestráví příliš času. Těhotenství trvá přibližně 285 dní, období oplodnění krávy přichází tedy na květen a červen. I matky telat zneužívaných pro svalovinu musejí podstupovat oplodňování vždy velmi brzy po porodu. Za pouhé dva měsíce po fyzicky náročném vypuzení telete z těla je kráva znovu těhotná.

PROBLÉMY PŘI PORODU 

Důsledkem genetické manipulace s hmotností telat jsou komplikace při porodu, kdy pánevní porodní cesty matky nejsou dostatečně prostorné, aby jimi mládě mohlo projít. Konkrétně jsou porody problematické u plemene zvaného belgické modrobílé a s ním křížených jedinců. Intenzivní selekce na extrémně „zmasilá“ zvířata celkově změnila fyzickou stavbu jejich původních těl. Mechanismus intenzivního růstu svaloviny začíná už v děloze, ještě před samotným narozením mláděte. Vyvíjející se plod se zvětšuje tak rychle, že jeho velikost v období porodu často přesahuje šířku porodních cest krávy. Zemědělci proto plánovitě počítají s císařským řezem, jež provádějí na stojící krávě, pouze s lokálním umrtvením.  

ODCHOV A ODSTAV TELAT

Na jaře, ve věku dvou měsíců, jsou telata společně s matkami vyhnána ze zimoviště na pastvu. Do 120 dnů věku převažuje v jejich stravě mléčná výživa sáním od matky. Avšak již ke konci léta je zemědělci přikrmují, aby dále nevysilovala svou, již znovu oplodněnou matku.  Na rozdíl od telat dojených krav (odebraných matkám po prvních hodinách života), zůstávají telata určená k vykrmení s matkou podstatně delší dobu, a sice 7–8 měsíců života.  

KASTRACE A ODROHOVÁNÍ

Býčci jsou ještě před vypuštěním na pastvu bolestivě kastrováni. Během prvních 14. dní života musejí podstoupit zaškrcení varlat gumovými kroužky. Telata trpí silnou dlouhodobou bolestí a zároveň jsou ohrožena vysokou pravděpodobností infekce. Někteří zemědělci dokonce varlata po desátém dni odřezávají, a to bez anestezie i přesto, že tkáň není plně odumřelá. Jinou krutou možností je tzv. krvavá metoda, při které je býčí chámovod rozdrcen kleštěmi. Někteří zemědělci jedince také odrohovávají, ve většině případů metodou vypálení rohu i s kůži prostřednictvím elektricky vyhřívaného kauteru.   

ODDĚLENÍ OD STÁDA

Tele s matkou si během sedmi měsíců vybudují velmi pevné pouto a ani jeden z nich není připraven na odloučení. Především pak tele, které v tomto věku ještě nedosahuje dospělosti, reaguje na separaci velmi úzkostlivě. Kvůli zoufalému bučení je zemědělci od sebe izolují na takovou vzdálenost, aby se vzájemně nejen neviděly, ale ani neslyšely. Mláďata následně čeká intenzivní výkrm uvnitř budov v ČR nebo transport do zahraničí (např. Chorvatska). Některé vybrané jalovičky jsou zneužívány k obnově stáda, tím pádem umírají později než ostatní.