Cirkusy

Využívání zvířat v cirkusech je v současné době velmi probírané téma. V několika evropských státech se podařilo organizacím bojujícím za práva zvířat prosadit buď úplný zákaz zneužívání zvířat v cirkusových představeních, anebo pouze zákaz vystupování divokých zvířat. Druhá z možností je bohužel nedostačujícím řešením, jelikož nezohledňuje podstatu problému, jímž je fakt, že v zájmu ŽÁDNÉHO zvířete není stát se zdrojem lidské zábavy.

PĚT HLAVNÍCH PROBLÉMŮ

Samotná povaha cirkusů, zahrnující neustálý pohyb, každodenní lidskou manipulaci a vynucování nepřirozeného chování, je pro zvířata výrazným stresovým faktorem. Problematiku jejich vystupování v cirkusech zkoumá celá řada světových vědců i psychologů. Odborníci v oblasti biologie a etologie zvířat se shodují na pěti hlavních problémech, kterými jsou: omezený prostor, odloučení od matek, omezené sociální interakce, časté cestování, drezura a vystupování.

OMEZENÝ PROSTOR

Podmínky, v nichž jsou cirkusová zvířata držena, dělají z tohoto komerčního odvětví obzvláště krutou záležitost. Přibližně 9 % dne tráví oběti „zábavy“ drezurou a ve zbylém čase jsou nuceni pobývat na velmi omezeném prostoru. Výjimečně jsou pro zvířata budovány cvičné ohrady v místě, kde se cirkus zdržuje, většinou jsou však namísto toho zavřená v přívěsech, malých klecích nebo uvázána na krátkém laně či řetězu. Izolace a věznění zvířat ve stísněných prostorech jsou důvodem špatné psychické kondice, projevující se stereotypním chováním. Frustrovaní jedinci přecházejí v kleci z jedné strany na druhou, chodí opakovaně v kruhu či kývají hlavou bez jakéhokoliv významu. Takové chování je možné vidět především u lvů, tygrů a slonů.

ČASTÉ CESTOVÁNÍ

Během cirkusové sezóny jsou zvířata neustále převážena z místa na místo v malých, tmavých přívěsech. Časté cestování zahrnující opakované nahánění a vyhánění zvířat, pohyb vozidla, hluk, omezený prostor ve voze a nemožnost klidného odpočinku, prokazatelně zvyšuje hladinu stresových hormonů. Tyto kočovné instituce najezdí desítky, stovky i tisíce kilometrů, a to v jakémkoliv počasí. Přepravní vozy navíc nejsou vybaveny klimatizací, vysoké teploty tak mohou být pro zvířata nejen nepříjemné, ale rovněž i život ohrožující. Český cirkus Prince například jednoho ze svých lachtanů zabil vinou transportu v prázdné nádrži bez vody během horkého dne. Samec zemřel na přehřátí organismu.

ODLOUČENÍ OD MATEK

Mláďata narozená v cirkusech jsou brzy po na rození odlučována od svých matek a záměrně navykána na svého cvičitele. Zaměstnanci cirkusu jsou si vědomi, že jedině tak budou snáze vykonávat to, co od nich požadují. Narušením vztahu mezi matkou a potomkem však dochází k velké frustraci obou stran. Mládě si v sobě může traumatický zážitek nést až do dospělosti ve formě abnormálních projevů, zvýšené citlivosti, agrese a náchylnosti k psychopatologii.

OMEZENÉ SOCIÁLNÍ INTERAKCE

V cirkusovém prostředí se nedbá na sociální potřeby jednotlivých bytostí. Stádové zvíře je donuceno žít samo, odděleně od ostatních. Naopak tygři, ve volné přírodě samotářští jedinci, jsou v cirkusech drženi ve skupinách. Nerespektování přirozených potřeb brání k vytvoření zdravé sociální dynamiky a má velký dopad na jejich chování, případně i reprodukci.

DREZURA A VYSTUPOVÁNÍ

Zvířata musejí od útlého věku snášet tvrdý výcvik, jehož cílem je donucení k podřazenosti a splňování příkazů. Jsou zcela zbavena důstojnosti a degradována na lidmi ovládané loutky. Tréninkové praktiky budí v zotročovaných tvorech zoufalství a strach. Největším zdrojem stresu v jejich nedobrovolně zvoleném životě je neschopnost ovládat prostředí, ve kterém jsou zajati. Zejména pak nemožnost vyhnout se nebo uniknout ze situací, které jim způsobují příkoří. Představme si tedy, jak devastující je pro zvířata pobízení ke krajně nepřirozeným pohybům a cvikům, které by nikdy v přírodě nedělala. Takové „kousky“ navíc ohrožují i jejich fyzické zdraví a způsobují jim vážná zranění. Cirkusoví sloni například často čelí defektu kloubů, kýle a otokům, protože opakovaně zaujímají nepřirozené pozice. Situace ohledně fyzických trestů při drezuře zvířat v českých cirkusech je nejasná. Cvičitelé tvrdí, že výcvik probíhá pouze formou odměn, lze si však představit nějaký jiný než trestající způsob, který donutí medvěda jezdit na koloběžce? Nebo slona stát pouze na předních končetinách? Či temperamentního tygra na povel proskakovat obručí? Výpověď jednoho z bývalých zaměstnanců cirkusu fyzické tresty potvrzuje. Bití zvířat je prý běžné stejně jako bezdůvodné bičování, svazování a mučení hladem. U cirkusů není údajně výjimkou ani zabíjení malých zvířat, jako jsou například ptáci, z důvodu neuposlechnutí příkazu. Další kapitolou je samotné představení. Na zvířata působí v manéži ostré umělé osvětlení, jsou vystavena hlasité hudbě, davu křičících, tleskajících lidí a rušivým pachům. Tyto nepříjemné faktory, doprovázené tvrdě nazkoušeným vystoupením, působí zvířatům psychické i fyzické utrpení.

VZDĚLÁVACÍ HODNOTA

Psychologové se shodují na tom, že vystoupení se zvířaty nemá žádnou vzdělávací hodnotu, ba naopak, může mít u dětí negativní dopad na vnímání živočichů obecně. Pobavení vyvolané pohledem na zvířata, jež se chovají nepřirozeně, pociťují nepohodlí a jsou trestána, totiž brání v rozvoji empatie. Děti bývají k účasti na představení povzbuzovány rodiči, školami, médii anebo přímo těmi, kteří z toho utrží výdělek – cirkusovými společnostmi. Jsou uvedeny do situace, kdy jejich okolí prezentuje tento druh zábavy jako správný. Sledují tedy tvory zbavené svobody, nucené na jevišti předvádět triky a chovat se nepřirozeným způsobem. Po vystoupení je pak pozorují v přívěsech, klecích nebo na řetězech, což v nich vzbuzuje představu, že na tomto způsobu jednání není nic špatného. Pohled na tolerované znesvobodňování vede děti ke snížení respektu vůči živým bytostem a může vyvolat nevhodnou reakci při pohledu na nepohodlí, utrpení a nespravedlnost vůči druhým.

DIVOKÁ A DOMESTIKOVANÁ ZVÍŘATA

Vykořisťovatelé zvířat v cirkusech často argumentují tím, že divoké bytosti již narozené v cirkusu necítí stejné potřeby jako jednotlivci stejných druhů ve volné přírodě, tudíž je život v zajetí netrápí. Divocí zajatci cirkusů jsou však pouze ochočení, nikoliv domestikovaní. Domestikace je proces trvající stovky let. Tato zvířata mají stejnou genetickou výbavu jako jejich protějšky ve volné přírodě. Stále u nich přetrvává přirozené instinktivní chování a potřeby. Mezi divoká zvířata zneužívaná cirkusy patří tygři, lvi, medvědi, papoušci, sloni, hadi, lachtani. Ani skutečnost, že jsou některá zvířata domestikovaná (psi, koně, kozy, holubi, osli...) nikoho neopravňuje podrobovat je neustálému přesunu, stresující drezuře ani vystupování. I oni mají právo na svobodný a důstojný život.

ŘEŠENÍ

Ideálním řešením jsou cirkusy prezentující dovednosti artistů, lidí, kteří si svobodně tento způsob života vybrali. Další možností jsou holografická zvířata. Jeden z německých cirkusů se touto cestou již vydal a vedle obvyklých artistů, žonglérů a jiných umělců pobíhají po manéži i graficky vytvořená zvířata. Po prosazení zákona zakazujícího zneužívání zvířat v cirkusech bude nutné zbídačené jedince někam umístit. Rozhodnutí o jejich dalším osudu bude, bohužel, pravděpodobně na uvážení jednotlivých cirkusů. Ideálním případem je jejich přesun do azylů, v nichž pracovníci dokáží zabezpečit zotavení po životě plném špatného zacházení a utrpení. Těchto míst jsou po celém světě desítky a jejich seznam je veřejně dohledatelný. Horším řešením je prodání jedinců do zoologických zahrad, což není ideální už jen z důvodu, že se jedná o zařízení primárně zaměřená na zisk z věznění jiných živočichů. Navíc zde není prostor a mnohdy ani ochota pro individuální přístup, který traumatizovaná zvířata pro zotavení potřebují. Nejhorší variantou je prodej soukromým majitelům, přemístění do jiných cirkusů nebo zabití pro kožešinu či potravu masožravých zvířat.