Velmi často loveným živočichem v České republice, je liška. Myslivecká komunita má tu drzost označovat tato zvířata, pro něž je les přirozeným domovem a chovají se v něm v souladu se svými pudy, za „škodnou“. Existuje několik způsobů, jimiž myslivci tato nádherná zvířata loví. Jedním z nich je norování. Norování se však netýká pouze lišek, hynou při něm také jezevci či psíci mývalovití. V České republice jsou však nejčastějšími oběťmi právě ony.
Myslivci rozlišují dva jeho druhy podle toho, v jakém období brutální čin páchají. Prvním je zimní norování, kdy jsou lišky v početnějších skupinách pohromadě z důvodu páření. Druhý, zároveň i častější druh norování plánují myslivci na dobu, kdy mají lišky mláďata.
Tento krutý proces probíhá tak, že myslivci nejprve zjistí, zda je nora obsazená a pokud ano, vpustí dovnitř loveckého psa. Speciálně vycvičené zvíře vyžene vyděšenou lišku, případně více lišek či mláďat z nory ven, kde do nich začnou střílet myslivci. Šance, že lišky uniknou smrti, je velmi mizivá, jelikož kolem nory stojí hned několik lidí lačnících po rozstřílení těla nádherného svobodného zvířete.
Tito samozvaní ochránci lesů navíc budují umělé nory, které tvoří záměrně tak, aby byli divocí tvorové v co největší nevýhodě. Průměr chodeb při jejich výstavbě například nepřesáhne 20 cm, aby se v něm nemohla liška otočit a postavit se psovi. Jediné, co jí a liščatům v úzkém prostředí zbývá, je vyběhnout ven, kde na ně čeká zásobník s broky. Někdy dostane prostor i lovecký pes, který na povel sám bytosti zabije. Do jisté míry jsou však oběti tohoto ohavného způsobu zabíjení i sami lovečtí psi, kteří se velmi často vracejí z nor zranění.
V některých případech nejsou liščata zastřelena, ale odchytána. Bohužel je však nečeká lepší osud. Myslivci je zneužívají při výcviku loveckých psů jako živou návnadu. Loveckého psa a vyděšené mládě sice dělí mříže, to však nic nemění na tom, že jsou zajaté lišky k smrti vyděšené.
Na internetu je možno dohledat množství videí, zachycující průběh norování. Ze záběrů je zcela patrné, že se nejedná o žádnou rychlou a bezbolestnou smrt, jak tvrdí muži v zeleném. Lišky ukrutně trpí a bojují o svůj život do posledního dechu. Vzhledem k zálibě myslivců ve sdílení fotek a videí i ostatních jejich praktik, dalo by se polemizovat o tom, zda to pro ně není především forma zábavy.