Ani nejlépe vybavené zoologické zahrady nemohou nahradit podmínky, které by zvířata měla ve volné přírodě. Omezené výběhy neposkytují možnost svobodného pohybu, ptáci nemohou přirozeně létat ani migrovat, základní potřeba vyhledávání potravy či lovu je neuspokojena, stejně tak i volba partnera nebo života ve smečce.
Pro lepší porozumění frustraci zažívané například kočkovitými šelmami z ohraničených prostorů je zde příklad – rozlohu teritoria lvů tvoří ve volné přírodě přibližně 400 km2 u tygrů ještě více – 3000 km2. Pražská ZOO má výběhy, o níž se dělí kočkovité šelmy společně s plazy o rozloze pouhých 2,75 km2 . Lední medvědi obývají ve volné přírodě teritorium o velikosti několik set tisíc km2, snáší navíc špatně teploty vyšší než 10 °C. Lze si představit, jak se zvířeti ze severní polární oblasti žije v ZOO ve střední Evropě?
Studie zkoumající slony v evropských zoologických zahradách došla k závěru, že se v zajetí dožívají polovičního věku, než je průměrný věk jedinců žijících ve volné přírodě. Objevuje se u nich rovněž vysoká úmrtnost mláďat, neplodnost a jiné zdravotní problémy. Zmíněné jevy jsou následkem stresu z brzkého odloučení od matek, transportů mezi zahradami, ztrátou mateřství či obezitou způsobenou nedostatkem pohybu. Sloni ve volné přírodě urazí přibližně 64 km denně, což je v porovnání s prostorem nabízeným zoologickou zahradou opravdu velký rozdíl.
Život v zajetí sebou přináší také zásahy v oblasti reprodukce. Velké procento narozených mláďat je výsledkem inseminace, asistence během porodu či přebírání péče o mláďata.
Zoologické zahrady s živými bytostmi obchodují, půjčují je, prodávají a směňují jedince, které již nechtějí. Konají tak i navzdory silným vazbám mezi zvířaty, jež jsou důležité pro jejich dlouhodobé zdraví a štěstí. Vyjmutí jedince ze zavedené sociální skupiny působí nepříznivě na jeho psychiku. Nutnost opakovaně se přizpůsobovat novým rutinám, různým pečovatelům a neznámým spolubydlícím patří mezi traumatizující zážitky.