V současné době nejsou v České republice stanoveny standardy určující minimální velikost králičích klecí. To dává jejich vykořisťovatelům možnost umisťovat je do velmi malých prostorů s cílem dosáhnout co největší možné koncentrace zvířat.
Králíci jsou nuceni trávit svůj život uvnitř zcela holých drátěných klecí, někdy i v několika patrech nad sebou. Podlahová část je tvořena pletivem se čtvercovými otvory velkými tak, aby jimi mohly propadávat výkaly. Pro králíky je pobyt na drátěné podlaze nejen nepříjemný, ale i bolestivý. Na svých tlapkách nemají polštářky, které by bránily otlačeninám. V děravé podlaze se jim navíc zasekávají končetiny, což zapříčiňuje krvavá zranění, vykloubení či zlomeniny. Pro zemědělce však není bolest zvířat něčím, na co by měli brát ohled. Tudíž, zcela automaticky, upřednostňují své zájmy, mezi než patří, mimo jiné, i úspora času spojená s úklidem. Králík vyprodukuje velké množství výkalů (200 g výkalů a 500 ml moči denně) a čištění klecí s pevnou podlahou by představovalo výraznou časovou zátěž, pravděpodobně i najmutí další pracovní síly.
Těsný prostor neumožňuje králíkům naplňovat své přirozené potřeby. Nemohou se svobodně pohybovat, skákat, budovat si nory či panáčkovat. Ve většině klecí se nedokáží ani napřímit! Jejich aktivita je omezena pouze na příjem tekutin a jídla.
Klece mají různé velikosti, podle toho, kdo je v nich nucen žít. Životní prostor chovných samic tvoří kotce měřící nejčastěji 40 cm na šířku, 80 cm do hloubky a 30 cm na výšku. Na tuto plochu se musí vejít následně i se všemi králíčaty. Klece pro samce jsou pouze nepatrně větší, jelikož jsou robustnější i jejich těla.
VÝKALY
Pokud pracovníci králičí výměšky pravidelně neodklízejí, stávají se nebezpečnými pro zdraví zvířat. Z výkalů se totiž uvolňují agresivní plyny, způsobující poleptaní sliznice králíků, může docházet ke krvácení z dýchacích cest, nebo dokonce k poškození centrální nervové soustavy, což je doprovázeno silnými křečemi. Navzdory tomu někteří zemědělci tvrdí, že je lepší výkaly odklízet až po odvezení zvířat na jatka, tedy jednou za 2,5 měsíce. Výkaly se údajně při vyšší nahromaděné vrstvě uzavřou a do ovzduší neuniká tolik stájových plynů. Pod klecemi je tedy možné vidět několikametrové hromady trusu, které jsou živnou půdou pro infekce.
TEPLOTA
Teplota prostředí, v němž se králíci nacházejí, je jedním z hlavních činitelů působících na jejich organismus. Nejlépe je králíkům v teplotě mezi 15–20 °C. Haly, v nichž jsou nuceni žít však nebývají vybaveny žádnou tepelnou regulací, pouze chabými ventilátory. Příliš vysoké nebo naopak nízké teploty mají výrazný vliv na jejich zdraví i život. V horkých dnech mohou přicházet o život vinou přehřátí organismu, jež nejsou schopni, uvěznění v klecích, odvrátit. Nízké teploty jim přivozují kožní a dýchací problémy.