Tradice rybářství je v České republice hluboce zakořeněná a velice rozšířená. Rybáři loví ryby buď z otevřených vodních ploch, nebo pro ně budují vodní vězení v podobě rybníků či akvakultur (podvodní průmyslové velkochovy).
AKVAKULTURY
Akvakultury jsou umisťovány na souši, v řekách, jezerech, mořích, a to v různých podobách. Na vodních plochách je tvoří spletité sítě či klece, na pevnině mají podobu umělých nádrží. Ryby žijící v těchto mučivých systémech se během života nikam jinam nedostanou. Přirozenou reakcí jedinců na život ve stísněných podmínkách je agrese, vzájemné fyzické napadání nebo naopak naprostá apatie. Jediným zdrojem potravy jsou uměle namíchané směsi granulí, jež mají co nejrychleji zvyšovat hmotnost ryb. Nádrže jsou navíc mnohdy umisťovány do hal s umělým osvětlením, plně regulovanou teplotou vody a okysličováním. V intenzivních uzavřených systémech jsou povětšinou natěsnané lososovité druhy ryb.
RYBNÍKY
V České republice se nachází více než 24 tisíc rybníků s vykořisťovanými rybami. Některé z nich jsou přístupné volnočasovým trýznitelům (rybářům) a některé jsou označeny jako chovné.
V chovných rybnících jsou uměle namnožené ryby (povětšinou geneticky modifikovaní kapři) ve velmi vysoké koncentraci. Ryby jsou přikrmovány obilnými krmivy, jelikož jim navzdory nepřirozeným rybářským zásahům nestačí potrava dostupná v rybníce. Jedním z takových zásahů je například jarní umělé znečišťování rybníka živinami (hnojem jiných zneužívaných zvířat), aby ryby začaly dříve růst. Tento zásah poté odstartuje nárůst řas, jež jsou potravou pro zooplankton (například perloočky) a ten je základní stravou kaprů. Pro velký počet jedinců, jež musí vodní plochu sdílet, je však tato chlévní mrvou podpořená potrava nedostatečná z hlediska množství. Na březích rybníka lze tedy kromě kup hnoje mnohdy vidět i vysoká zemědělská sila, sloužící k dokrmování obrovských rybích hejn.
Ryby jsou během svého života několikrát převáženy do jiných chovných rybníků různých typů a velikostí. Z líhní, kde jsou drženy v umělých systémech, přejíždí v cisternách do tzv. plůdkových rybníků, v nichž přežije pouze 10 % z nich. Po roce jsou odloveny a znovu donuceny absolvovat nepříjemnou cestu do jiné omezené vodní plochy (násadových rybníků). V té buď zůstávají a rostou do velikosti, v níž je lidé chtějí pojídat, nebo opět podstupují hrubé zacházení při nakládání a vykládání z transportních vozů do dalšího, většího rybníka (hlavního rybníka). V jednotlivých vodních nádržích jsou hejna ryb stejného věku, což odporuje jejich přirozenému rozložení.
Výlovy násadových a hlavních rybníků probíhají převážně na podzim (vánoční poptávka po jejich tělech), v některých rybnících „až“ na jaře (velikonoční poptávka). Během několika měsíců v roce na nich však rybáři z lodí realizují i tzv. odlovy, kdy jsou jedinci lapáni do speciálních sítí, zabiti na jatkách a prodáváni v obchodech tak, aby jejich mrtvá těla mohli lidé pojídat po celý rok.
Do vybraných rybníků, jejichž obyvatelé jsou ohroženi „sportovními“ rybáři, jsou v průběhu roku ryby uměle naváženy. Jejich přirozené páření totiž nezajistí dostatečný počet obětí, které budou lidé z pohodlí svých skládacích křesel na březích vytahovat za ústa z vody.