Pracovníci svítí nově přivezeným kachňatům první týden 23 hodin denně, poté světlo snižují na 16 hodin denně. Také intenzitu světla mění podle různých fází jejich životů s ohledem na manipulaci s příbytky na váze. Při chovu na podestýlce umisťují zemědělci na jeden metr čtvereční až sedm zvířat a při chovu na roštech dokonce devět jednotlivců.
Prostor výkrmných hal se s přibývající váhou kachen značně zmenšuje.
Pracovníci svítí nově přivezeným kachňatům první týden 23 hodin denně, poté světlo snižují na 16 hodin denně. Také intenzitu světla mění podle různých fází jejich životů s ohledem na manipulaci s příbytky na váze. Při chovu na podestýlce umisťují zemědělci na jeden metr čtvereční až sedm zvířat a při chovu na roštech dokonce devět jednotlivců. Prostor výkrmných hal se s přibývající váhou kachen značně zmenšuje.
Prsní svalovina těchto vodních ptáků roste vlivem genetiky daleko rychleji než svalovina stehenní, což způsobuje další zdravotní komplikace. Kachny mají enormně křehké nohy, velmi často proto trpí nemocemi pohybového aparátu. Jejich těžká těla jim lámou končetiny, což je zároveň i nejčastější příčinou jejich bolestivé smrti. Denně se jejich hmotnost zvětšuje o více než 70 g. Kvůli již zmíněným genetickým zásahům se kachny musí vypořádávat také s růstovými problémy. Běžným jevem jsou nekoordinované pohyby a následné přepadávání kachen na záda. Zvířata položená na zádech se snaží převalit a postavit, ale po několika neúspěšných pokusech jsou vyčerpaná. V mnoha případech se pak stává, že v této pozici umírají žízní a hladem.
Na jatka posílají kachny pekingské po dosažení hmotnosti 3 kg ve věku zhruba 1,5 měsíce. Kachny pižmové nechávají živořit déle, a to přibližně dva měsíce, až do doby, kdy kachny váží 2,5 kg a kačeři 4,5 kg.
MULARD
Dalším průmyslovým hybridem, kterého šlechtitelé stvořili křížením kachny pekingské z mateřské linie a kačera pižmového z otcovské linie, je tzv. Mulard. Zemědělci tato zvířata také označují jako husokachny. Přirozené páření těchto dvou není možné, a tak inseminační pracovníci kačerům odebírají sperma a kachny uměle oplodňují. Mláďata, která se rodí z mezidruhového křížení jsou již tak degenerovaná, že jsou zcela neplodná. Zemědělci je proto zavírají pouze do hal na výkrm. Inseminační pracovníci odebírají sperma následujícím způsobem – jeden pracovník násilně drží kačera, druhý masíruje okolí řitního otvoru. Ve chvíli, kdy se penis kačera ztopoří jeden z pracovníků ho tlakem ruky stimuluje a druhý pokračuje v masírování oblasti kloaky, než dojde k ejakulaci. Druhou možností, kterou využívají je elektroejakulace, při které zvrácení inseminátoři umístí jednu elektrodu na křížovou kost, druhou zasunou několik centimetrů do řitního otvoru kačera a pustí do zvířete opakovaně proud o síle 20V. Poté mu zmáčknou řitní otvor a odeberou ejakulát.
FOIS GRAS
Kachny bývají zneužívané i k surovému vykrmování na tzv. Foie gras. V České republice jsou farmy pro tyto účely zakázány, ale prodej je zde stále povolen. Zvířata jsou sevřená v drátěných klecích po malých skupinách či samostatně tak, aby se nemohla hýbat. Dvakrát až třikrát denně jim zemědělci strčí do jícnu 30 centimetrů dlouhou trubici, prostřednictvím které jim přímo do žaludku stlačí kaši z kukuřice. Není výjimkou, že jim hrubým zacházením nemilosrdní pracovníci zaviní prasknutí jícnu. Tento proces musí zvířata snášet dva až tři týdny, během této doby se jejich játra se zvětší až na desetinásobek své původní velikosti. Zejména ve Francii se považuje jezení vnitřností mučených vodních ptáků sevřených v klecích za lahůdku, jinak tomu ale není ani v Maďarsku či Belgii.