Zoologické zahrady existují především kvůli zisku a největším lákadlem jsou pochopitelně zvířecí mláďata. Ta se rodí i navzdory přeplněnosti zařízení. Z důvodu omezené kapacity a neustálému množení nových přírůstků se mnozí jedinci stávají přebyteční. Mezi zahradami nejprve probíhá komunikace o výměně či prodeji a v případě, že o zvíře není zájem, čeká ho smrt.
„Přebytečnost“ ale není jediným důvodem usmrcování zdravých zvířat. V roce 2020 se mezi veřejnost dostala zpráva o ostravské ZOO, v níž byli v dubnu zabiti dva zdraví jedinci rysa z důvodu „nevhodných“ genů. Ke stejným praktikám se opatrně přiznaly i ostatní české zahrady.
Těla zabitých zvířat jsou následně buď předhazována jako krmivo šelmám (velmi časté je to v případě antilop, lam, zeber a dalších zvířat, která se dobře množí), putují do přírodovědných institucí na preparaci, případně končí v kafileriích.
A areálu pražské ZOO jsou zabíjeny také ovce a kozy (z jejich „vlastního“ chovu), z důvodu zajišťování potravy pro masožravá zvířata. Za tímto účelem jsou do pražské zahrady také vožena na smrt malá vyřazená kůzlata z ekologického chovu koz (Ratibořice).
Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, která monitoruje počty zvířat v jednotlivých zemích oznámila, že se každý rok jen v rámci Evropy zabije více než 5 000 zdravých zvířat.
Dalšími bytostmi, zabíjenými pracovníky zoologických zahrad jsou králíci, myši, morčata a kuřata. Ti bývají vězněni v boxech mimo zrak veřejnosti. Ve chvíli, kdy se mají stát potravou pro masožravce, udeří jimi pracovníci velkou ranou o zem. Jejich životy tak končí v krvi na podlaze, a to pod záštitou zařízení, která se tváří jako nejlepší přátelé zvířat. Pro masožravá zvířata je pochopitelně přirozené krmit se těmi, jež jsou níže na potravním řetězci. V přírodě jim k tomuto přirozenému procesu však neasistují lidé, kteří mají pocit, že potom, co vybudují prosklená zvířecí vězení, budou moci rozhodovat i o tom, které ze zvířat připraví o život. Jen v pražské ZOO zabijí zaměstnanci ročně 144 tisíc myší.